Viola in memore aneb Quirin Mickl. Opat ve Vyšším Brodě (1711–1767)

Quirin Mickl, světským jménem Jan Kristián (*1711, †1767) patří mezi nejznámější a nejvýznamnější opaty cisterciáckého opatství Vyšší Brod. Tisíce návštěvníků kláštera každoročně obdivují tamější rokokovou knihovnu, kterou zmíněný opat založil a dal vybudovat. O jeho původu, životě a dalším díle je však všeobecně známo jen velmi málo. Mickl byl mužem vysoce učeným a nadaným. V mládí se projevil jako vynikající básník, byl ověnčen titulem „poeta laureatus" čili vavřínem ověnčený básník. Převážná část jeho poetického díla vznikla v krátkém období jeho studií na pražské filozofické fakultě. Jeho epos „Plus ultra" je považován za poslední novolatinský epos na téma objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Jako básník je znám především odborné veřejnosti a latiníkům. V žádné učebnici literatury však jeho jméno nenalezneme. Ve věku 20 let vstoupil mladý Mickl do vyšebrodského kláštera a po slibech studoval teologii a právo. Později sám působil jako profesor filozofie a teologie v arcibiskupském semináři v Praze. V roce 1747 byl zvolen opatem a tento úřad zastával až do své smrti. Připravovaná publikace přináší ve své první části výsledky rozsáhlého genealogického výzkumu rodových kořenů Quirina Mickla z otcovy i matčiny strany, jež vycházejí z Ostrolovského Újezda u Borovan a sahají do Českého Vrbného, Vyššího Brodu, Komařic a Benešova nad Černou. Práce dále mapuje Micklův život od dob dětství, přes gymnaziální a univerzitní studia až po vstup do kláštera. Zde je také představen zevrubný pohled na jeho básnické dílo. Následující část sleduje Micklovy životní osudy po vstupu do kláštera, zejména jeho působení za profesorskou katedrou. Nejrozsáhlejší část je věnována období Micklova opatského působení v letech 1747–1767 a následující se věnuje významnějším momentům v historii česko-moravsko-lužického vikariátu cisterciáckého řádu v době Quirina Mickla, a to na základě akt a statut provinciálních kapitul. Publikace dále obsahuje soupis rukopisné pozůstalosti opata Quirina, která je vskutku obdivuhodná. Poslední část se věnuje některým zachovaným dopisům adresovaným opatu Micklovy od významných osob jeho doby, a také různým drobnostem týkajícím se jeho osoby.