Jizerské hory

Po třech dílech věnovaných Jizerským horám především z přírodovědného a ochranářského hlediska vychází první z plánovaných svazků zabývajících se historií a kulturou. Naše pohoří a jeho okolí začalo být osídlováno poměrně pozdě až ve 13. století. O to více překvapí, že se mezi prehistorickými archeologickými lokalitami vyskytují Hruškové skály na Vlašském hřbetu mezi Souší a Jizerkou. Neméně zajímavý a podrobně popsaný je neolitický těžební areál v Jistebsku na jižním úbočí Černé studnice. Dlouholeté dohady o tom, jak to vlastně bylo s osídlováním Frýdlantska snad už konečně uvede na pravou míru s velkým nadhledem a znalostí věci zpracovaná příslušná kapitola. Se středověkou kolonizací jsou spojeny také hrady Frýdlant, Grabštejn, Hamrštejn a na polské straně pak Świecie, Gryf, Stara Kamienica a Chojnik, kterým jsou věnovány samostatné medailony. Výpady husitů přes libereckou kotlinu za hranice Čech jsou snad poprvé v regionální literatuře dotaženy také o líčení jejich působení ve slezském podhůří. Pro přechod od středověku k ranému novověku je pro okolí Jizerských hor typické prolínání gotiky a renesance, jak je tomu například u liberecké zámecké kaple s gotickými okny a nádherným renesanční vybavením interiéru. Jiný renesanční skvost představuje redernské mauzoleum ve frýdlantském kostele. Slibný rozvoj nadlouho utlumila třicetiletá válka, i když Albrecht z Valdštejna zpočátku držel námi sledovanou oblast mimo vojenské operace. Další pohromu přinesla zdejším obyvatelům násilná rekatolizace. Lidé houfně odcházeli do přilehlé evangelické Lužice a Slezska a jejich hospodářství pustla. Na dosud lidnatém panství začala být nouze o pracovní sílu, avšak požadavky vrchnosti na poddané se naopak zvyšovaly. Nespokojenost nakonec přerostla v otevřenou rebelii v čele s dolnořasnickým kovářem Ondřejem Stelzigem. Kniha přináší nový od ideologie očištěný pohled nejen na jeho rozporuplnou osobnost ale i na celé dosud velmi stereotypně popisované selské hnutí. Proč nepokoj zachvátil Jizerské hory, zatímco jiná panství v úrodných krajích, kde byla robota mnohem tužší, zůstala v klidu? I na tuto otázku najde čtenář odpověď. Na počátku 18. století se už společnost zotavila z válečných škod a konsolidovala se. Reprezentativní funkci převzalo baroko, které dalo vzniknout dvěma působivým církevním komplexům v Cieplicích Śląských a Hejnicích. Výstavbě hejnického chrámu se podrobně a s novými poznatky věnuje rozsáhlá kapitola. Téměř jedno století bez válek dalo šanci i podnikavým jedincům, kteří se tak vedle šlechty s do té doby prakticky monopolním postavením začínali podílet na hospodářském rozmachu. Ze slezského podhůří Jizerských hor a Krkonoš se stala plátenická oblast evropského významu. Horalé, které jejich skromná políčka nedokázala uživit, rádi přivítali novou možnost obživy. Co mělo zdravé ruce, předlo a tkalo. Látky odtud se exportovaly až do Ameriky. Na opačné straně hor se díky textilní výrobě začal vzmáhat Liberec. Ztráta Slezska zabraného militantním Pruskem v roce 1842 dala zdejším výrobcům šanci nahradit výpadek v zásobování textilem, kterou také beze zbytku využili. Na druhé straně přinesla několik válek, jež se tentokrát nevyhnuly ani našemu kraji. Z té doby pocházejí názvy libereckých ulic Na Bojišti nebo Na Hradbách. Bystré oko odhalí pozůstatky po ženijních pracích a zákopech nejen kolem Lukášova a Vratislavic nad Nisou. Konec 18. století je ovšem poznamenán i dalším střetem. Zbraně tentokrát zkřížil soukenický cech stojící právě na vrcholu svých možností a draví manufakturní podnikatelé narážející na různá cechovní omezení. Vyhrál samozřejmě vývoj směřující v tovární velkovýrobě. O dramatické situace přitom nebyla nouze a čtenář o ně nebude ochuzen. Střet starého s novým názorně ilustruje příklad Janova Dolu, dnes čtvrti Liberce, kde mezi nachýlenými dřevěnými chalupami najednou začaly vyrůstat protoindustriální podniky. Stal se tak jakousi první manufakturní vesnicí. Stále větším továrnám ale Janovodolský potůček nestačil, a tak se přestěhovaly k silnějším tokům schopným roztáčet jejich stále větší a větší vodní kola. Tak vznikly první „průmyslové zóny“ v Josefinině údolí, Kateřinkách a kolem Smědé. Tento trend nedokázaly změnit ani napoleonské války s anglickou blokádou, která zdejší výrobce naopak ještě posílila. V roce 1813 se Napoleon se svými vojsky pohyboval na dohled Jizerských hor mezi Žitavou a Lwówkem Śląským. Poslední kapitola knihy rozebírá v takové šíři poprvé zpracované vojenské operace ve sledovaném kraji i jeho okolí. Právě důraz na širší souvislosti byl jednou z priorit editora i většiny autorů. Takový přístup umožňuje nadhled a správnější posouzení všech historických souvislostí, které do sebe zahleděný regionální přístup obvykle nemá. Běžný čtenář tak bude v nejednom případě překvapen trochu jiným výkladem dějin. Knihu ozvláštňuje více než tisíc reprodukcí historických památek a dobových dokumentů. Nechybí ani pro edici už příznačné letecké pohledy.