Daleko z Indie

Antologie hindských povídek o životě v cizině. Svět se zmenšuje, alespoň se to říká. Jsme v kontaktu se známými i neznámými z jiných kontinentů, není to problém. Jenže každý člověk je odněkud, má někde své kořeny a má i své vzpomínky. Jedna z velkých zemí, jejíž lidé jsou roztroušeni po všech kontinentech, je Indie. Odešli za studiem, a pak se jim na místě naskytlo uplatnění lepší, než by našli doma. Někteří se vracejí, jiní se usadili v cizině. Pro indickou mentalitu je příchod do západního kulturního prostředí právě takovým nárazem, jako pro Evropana bývá příchod do Indie. Nejde jen o podnebí a jídlo. Indům připadáme odtažití, rezervovaní, chladní. Není to emigrace v našem obvyklém smyslu slova. Mohou se do Indie kdykoli vrátit, ale mohou opravdu? Doma je snad čekají rodiče, ale jinak už nikdo a nic. S existencí je to horší. O takových životech píše řada hindských spisovatelů, většinou z vlastní zkušenosti. Jsou tu i povídky z tehdejšího Československa; jejich autor Nirmal Varma si zamiloval zejména Prahu. Vrátil se do Indie, ale na Prahu nepřestal s láskou vzpomínat. Vrátila se z USA i Suníta Džainová, která se tam výborně uplatnila, ale přese všechno se vrátila domů a už nikdy nadobro neodjela.