Nevím, co chci, ale rozhodně ne tohle

Neustálé změny, jež se ve firmách odehrávají, včetně dočasné povahy pracovních míst, která byla dříve relativně stabilní, vytvářejí stresující pracovní prostředí, ve kterém se lidé těžko mohou cítit spokojení, natož šťastní. Neustálá komunikace (e-mail, instant messaging, textové zprávy, tweetování, hlasové schránky, telefonické konference, videokonference a osobní schůzky), řada paralelně probíhajících projektů s náročnými termíny a extrémní tlak na zvyšování zisků – to vše přispívá k atmosféře, v níž se mnozí pracovníci cítí vyhořelí. I když lidé rozumově vědí, že pracovitost a loajalita už pro většinu zaměstnavatelů nejsou tak důležité, jako bývaly, pro mnohé z nás, zvláště pro starší generace, je obtížné to akceptovat na emoční úrovni. A masivní propouštění, ke kterému docházelo během poslední krize, ještě dále snížilo loajalitu, kterou zaměstnanci libovolného věku snad kdysi pociťovali. Ani teď firmy neváhají propouštět zaměstnance bez jakéhokoliv varování. Stále více lidí se proto v dnešním pracovním prostředí zamýšlí nad zběsilým a vyčerpávajícím tempem svého života. Lidé ovšem také vědí, že hledat práci dnes není vůbec snadné. Jsou tudíž paralyzováni nebo si prostě jen nejsou jistí, jak svou kariéru změnit nebo alespoň někam posunout – takže se do toho raději nepouštějí. Je třeba si však uvědomit jedno: není nenormální nebo špatné cítit se v práci nespokojený, ale pokud máte ve vztahu ke své práci trvale negativní pocity, je chyba změnu neudělat. Je čas začít a vyrazit na cestu k životu, jehož součástí je uspokojivá práce!